Tvůrce Edmond Roudnitska řekl o vzniku této vůně: "Víte, vytvořil jsem Femme v roce 1943 v Paříři během nejhorších dní války v budově, která byla z jedné strany obklopená skládkou odpadků a z druhé strany sousedila s továrnou na barviva" Ta představa jednoho z největších "nosů" jak obklopen tísnivou atmosférou války vytváří něco tak luxusně civilního jako je nový parfém mě dojala natolik, že jsem ho musela mít. Kupovala jsem ho zcela naslepo, čímž jsem si připravila chvilku horečné netrpělivosti při trhání kartonu balíčku a cupování jeho ochranné výplně. Černá elegantní krabička zevnitř zdobená krajkovými motivy, zaoblený flakon evokující tvary ženského těla, vše působí elegantním dojmem avšak naznačuje i něco víc. Konečně dopadla sprška vůně na mojí kůži a první dojem byl - ty už holka něco pamatuješ! Ale seděla jsem před poštou v autě a kolem mě byla sněhová kalamita, takže jsem se rozhodla nechat další soudy až na doma. A dobře jsem udělala. Po prvních pro mě poměrně ostrých tónech se vůně ubere teplým nostalgickým a přitom vzrušujícím směrem. Evokuje ve mě představu Marilin Monroe, která se na prahu dalšího teplého jarního dne slastně protahuje v brokátových peřinách. Je to vůně, která jako by se stala vaší součástí. Vůně, kterou pokud přijmete za svou se může stát vaší osobní značkou. Takovou, kterou když za 20 let ucítí vaše děti, řeknou si: "Takhle voněly peřiny, ve kterých spala maminka!". Muži, kteří přišli s vámi a s ní do styku však budou myslet na něco zcela jiného! Netvrdím, že je to vůně, která se nosí jednoduše. Myslím, že k ní musí člověk dospět, a proto k ní nebudou velmi pravděpodobně tíhnout ženy mladší než 25 let. Pro mě se ale zcela jistě stane stálicí, která mě vždy zahrne takovou dávkou nostalgie, až se derou slzy do očí.